Cyklistika – právě nám probíhá mistrovství Evropy v silniční cyklistice pro kategorie juniorů a U23 v Anadia v Portugalsku. Bajkery vystřídají silničáři a poté si přijdou na své i dráhaři.

Je den před závody a ráno je klasický šrumec. Brzká snídaně, mechanici jdou k autům, chystají kola na trénink, jak silniční, tak ta časovkářská. Kola pumpují, ještě umyjí společně s maséry auto a maséři pak chystají pití do bidonů. Iontové nápoje a vodu. Vše se musí řádně zaledovat a také se připravují traťovky, energetické tyčinky a další potřebné věci k tréninku.

Kdo je v tomto realizačním týmu nepřehlednutelná postava a ikona reprezentace? Dvoumetrový mechanik českého reprezentačního týmu, odchovanec prostějovské cyklistiky Richard Šmída zvaný „Šmíďák“.

 Ríšo, po kolikáté jsi vlastně na vrcholné akci s reprezentací?

 No, nemám to přesně spočítané, ale na mistrovství světa jsem byl asi osmkrát, na mistrovství Evropy šestkrát a jednou na Olympijských hrách v Tokiu.

 Jaké MS bylo pro tebe to první?

 Bylo to MS v Richmondu v USA, tam vlastně vyhrál Slovák Peter Sagan.

 Jak bereš takový reprezentační výjezd? Co to pro tebe znamená?

 Ať jsou to OH, mistrovství světa nebo mistrovství Evropy, je to vždy vrchol pro všechny. Jak pro závodníky, tak pro nás, kteří jsme v realizačním týmu. Člověk se musí připravit co nejlépe a nechat tam, jak se říká, všechno.

 Co tě nejvíce těší na závodech?

 Pro mě je vždy emotivní, když se vracíme domů se skvělým výsledkem. Je jasné, že medaile není odměnou jen pro sportovce, ale i pro nás. V týmu jsme skvělá parta a společně sdílíme svoji radost z úspěchů a dobře odvedené práce.

 S kým nejčastěji spáváš na pokoji?

To je přece jasné, s masérem „Perňasem“ Josefem Perným, ale všechny kluky mám rád jako „pes“. 

Od mechaniků počínaje, tj. Libora Maisnera, Karla Slezáčka, mého syna Martina, přes maséry Petra Vopálku, Jana Čuřína, Michala Frantíka nebo doktora Roberta Válku nebo Aleše Kroužeckého. A samozřejmě nesmí chybět skvělý šéftrenér a bývalý závoďák Tomáš Konečný. Vždy má všechno dokonale připravené a drží, jak se říká, lajnu. Bude se mi po tomto týmu stýskat.

 Tvůj nejoblíbenější nápoj?

 Smích… řekl bych ionťák, ale odpovím Myslivec s Pepsi Colou

 Co Olympiáda?

 Specifická, jiná, emoční, ale krásná. Dokonce i tam jsme se zasmáli. Jsem rád, že jsem na OH s kluky byl.

 A jsou i smutné nebo stresující okamžiky v cyklistice obecně?

 Pokud odbočím od reprezentačního výjezdu, tak třeba letos na jaře při Českém poháru v Kyjově, kdy rakouský závodník Marco Friedrich vrazil do stojícího auta a prolétl zadním oknem. Dostal jsem se k havárce jako první a tak jsem se mu snažil poskytnout první pomoc a zastavit krvácení. To byl opravdu stresující zážitek. Měl po havárii proříznutou polovinu krku, zlomený krční obratel, ztratil dva litry krve a od proříznutí aorty ho dělily jen centimetry. Jsem moc rád, že to nakonec dobře dopadlo.

 Prostějov je městem plným cyklistů. Ty se cyklistikou i živíš mimo reprezentaci. Je to tak?

 Je to tak. Mám cyklistickou prodejnu a servis v Prostějově. V zimě navíc půjčujeme ještě lyže. Také občas jezdím jako mechanik i s prostějovským týmem.

 A co právě probíhající ME v Portugalsku?

 Je tu opět super parta lidí a i skvělí závodníci, kterým moc přeji úspěch. A jinak je tu pěkné teplo… 🙂

Co bys chtěl říci závěrem?

 Bez podpory své rodiny a manželky by ani mechanika u nároďáku, a vůbec u cyklistiky, dělat nešlo. Budete se divit, ale naposledy jsem byl na dovolené s rodinou, když Martin (dnes také mechanik nároďáku) měl tři roky.

Děkuji za rozhovor. Užij si ME v Portugalsku a přeji co nejvíce úspěchů.