Vzdělávání a zaměstnanost

6.12.2018 se uskutečnila v Městské knihovně další přednáška z cyklu „Moderní město pro všechny generace“, tentokrát na téma „Vzdělávání a zaměstnanost“. Tato série přednášek je financována ze státního příspěvku České pirátské strany prostřednictvím jejího participativního rozpočtování.

I když jsme zvali všechny ředitele a učitele prostějovských ZŠ a SŠ, personalisty firem, zastupitele města, sešlo se nás jen cca 25 účastníků (nutno zdůraznit, že 3 z toho byli zastupitelé – bingo!).

Tohle komornější zastoupení na druhé straně umožnilo, že se akce odvíjela jako otevřený prostor pro vzájemnou neformální diskuzi. Oba přenášející sdělili řadu zajímavých informací, jak z pohledu celého systému vzdělávání v ČR, tak i z pohledu praxe. Především praktické zkušenosti ředitele Siemens Mohelnice s úrovní absolventů středních a vysokých škol byly inspirativní. Zajímavou částí byla diskuse k učňovskému a odbornému střednímu školství a zkušenosti z duálního vzdělávání v Německu, kde je vzdělávání rovnoměrně orientováno na teorii (škola) a praxi (firmy).

Škoda, že tyto informace neslyšeli rodiče dětí, které se budou brzy rozhodovat o tom, kam dále na studium nebo do vyučení. Budoucnost z pohledu praxe je hodně odlišná od toho, co nabízí náš vzdělávací systém. Vládní strategie pro tuto oblast sahá pouze do roku 2020. Firmy nicméně vidí svoji budoucnost mnohem dále a tomu taky odpovídají jejich představy o absolventech škol a učilišť. Příliš mnoho shody v jejich a vládních představách není, spíše naopak. Požadavkem budoucnosti (průmysl 4.0) na systém vzdělávání je připravit takové lidi, kde bude vzdělání zaměřeno nejen na čistě odborné znalosti, ale široce na „rozum, ruce a cit“, kde budou propojeny „technické obory s obory ostatními“, kde školy musí své žáky a studenty ne pouze učit, ale především „rozvíjet jako osobnosti, naučit je objevovat nové, posouvat je dál, podporovat jejich schopnosti, talenty“, kde bude znovu obnovována hrdost na řemeslo, „sofistikovanou práci rukama“ – to je jen několik málo postřehů z toho, o čem mluvil ředitel Siemensu.

Bob Kartous na závěr naznačil, kam by se měl ubírat vzdělávací systém. Vzdělávání by mělo být více „individualizováno“ (individuální vzdělávací plány) podle konkrétních dispozic žáka nebo studenta. Školy by měly propojit obsahy i metody vzdělávání, věkové kategorie a sociální skupiny („bubliny“) tak, aby co nejvíce kopírovaly demografickou strukturu v běžném životě firmy. Systém vzdělávání by neměl být postaven na hodnocení žáků hned od první třídy, spíš by měl vycházet z pozitivního přístupu a umět pracovat s chybou jako šancí na změnu. Měl by být přístupný bez rozdílu sociálního původu všem tak, abychom zbytečně nemrhali schopnými žáky či studenty jen proto, že jejich sociální situace jejich rodičů neumožňuje zabezpečit finančně jejich další studium. A především by si náš stát měl systému vzdělávání vážit, brát ho jako základ všeho, co může ovlivnit naši budoucnost. Stát (tedy jeho politická reprezentace) musí převzít svoji zodpovědnost za vzdělávání v daleko širším časovém horizontu než je pouze čtyřleté volební období. Školství nesmí být zpolitizované.

Ti, kteří vydrželi až do pozdního závěru diskuse, byli nadmíru spokojeni jak s obsahem, tak i formou přednášky. O tom svědčí i vášnivé další pokračování debaty na chodbě knihovny.

Na závěr snad dnešní mailová reakce obou přednášejících:

Pavel Pěnička, ředitel Siemens Mohelnice: „Děkuji za pozvání a zajímavou diskusi. Bylo mi potěšením se s Vámi sejít! Snad najdeme další příležitost na setkání, budu se těšit!“

Bob Kartous, EDUin: „Zdravím Vás, jak jsem říkal na závěr akce, zájem o téma spíše nadprůměrný. Ideálně vtáhnout místní politickou honoraci. Děkuji a těším se opět na viděnou.

Maria Řičánková, Na rovinu!

Tak máme nové „Radničky“!

Tak nám opět do schránky dali „Radničky“ – oficiálně „Prostějovské radniční listy“. Vypadají pěkně, takové lesklé. S novým primátorem nový obal! Asi to bude dražší, možná i z hlediska životního prostředí víc zatěžující – ale změna musí být vidět. V každé schránce na tiskoviny, v každé rodině.

Zvědavost mi nedá, s vervou se vrhám do listování. Když nový obal, tak určitě i vylepšený obsah, říkám si. Méně reklam, zato více prostoru pro informace občanům bez zbytečných fotografií radničních vládnoucích politiků. A určitě více místa pro články od opozičních politiků. A snad taky alespoň jedna stránka pro názory občanů. To by byl obsah!

Hned první strana – reklamy. Bez těch to v Prostějově tedy nepůjde. Čím více reklam, tím méně prostoru pro informace občanovi. A potom hodně fotek, velký nový pan primátor pro jistotu dvakrát vedle sebe. PR a holt PR, s tím má ANO bohaté zkušenosti. Ať to stojí co to stojí, jen když jsme vidět. A dole pod panem primátorem v malém provedení staronová rada. Otáčím list – a ejhe, zase velký pan primátor, na půl stránky. Vánoční přání. A pod panem primátorem reklama banky Creditas. Jako že máme tomu, co pan primátor vzkazuje věřit?

No a potom už je to všechno zase jako dříve: články o dění na radnici, vždy poctivě doplněné fotkou radního či radní. To abychom si je pořádně zapamatovali. To oni to všechno zajišťují, realizují, řeší, vyjednávají, dělají pro nás. A mezi tím reklamy a zase reklamy. Ale pozor, i zde je inovace! Reklama na straně 9. – „Modlitba záchrany“. Nic proti tomu, ale že by až takto musela být propagována víra? Něco tak intimního, jako je modlitba formou inzerátu? Kolik to asi stojí? I na tomto musí radnice vydělávat? A potom zase třikrát pan primátor ve velkém rozlišení: na koni s hulány, s kyticí a prvním náměstkem a na hřbitově bez kytice (taky s prvním náměstkem). „Ale že jim to sluší, paní!“ Takže suma sumárum: pan primátor 8x v jednom čísle ( na straně 8 je na společné fotce z logické olympiády moc malý, tak pro jistotu ještě pod fotku samostatně a zvětšený).

Listuji dál. Už jsem prošla všechny programy kina a divadla, mám kompletní informace o tom, kde co budou pořádat jiné spolky, muzeum. O „Prostějovské zimě“ jsem taky v obraze. Vím, kam jít na půlnoční. Jen mi nějak asi ušla dřívější jedno- až dvoustrana s články opozičních zastupitelů. Vždy toho prostoru neměli „opozičníci“ moc, ale přece jen se našlo místo (i když spíše v druhé polovině sešitu) pro jejich článečky, dokonce i místo na malou fotečku zbylo. Hledám marně, vracím se pro jistotu na začátek. Možná jsem v tom nadšení z nové obálky listovala příliš horlivě. Nic jsem nepřehlédla, tak tedy pokračuji. Už jsem u sportovní rubriky a nikde nic. Tak si alespoň projedu bludiště hned vedle. Že by nová stránka pro děti? Nebo zábavné luštění pro seniory? Ne, opět reklama. Už chci otráveně zaklapnout sešit a volat na radnici, když tu – ejhle!!! Na předposlední 38. straně vidím fotku paní Bartošové z KDU! Tak přeci jen, hurá! Ještě se tam usmívají dva mladí mužové, náhradníci do zastupitelstva za pana Faltýnka (ODA) a pana Fialu (SPD). Takže co do velikosti plochy tohoto miničlánečku „pade na pade“ pro koalici i opozici. A další překvapení, které bych asi už skutečně málem přešla. Na poslední straně (už obálkové!) se ještě milostivě našlo místečko pro článek pana Dopity (SPD), taky opozice. A pod ním reklama Kendrionu. Pro opozici pouze jeden a půl strany úplně na konci sešitu.

To nám to tedy hezky začíná!

A ještě malá statistika na závěr:

Počet jednotlivých reklam v prosincovém čísle  PRL je 27.

Plocha věnovaná reklamám je 9,5 stran.

Cena za tento rozsah je cca 187.000,00 Kč

Pro články a fotky o dění na radnici (včetně různých oznámení) zbývá cca 8 stran (z 39 + 2 obal celkem).

Zbývající stránky (cca polovina sešitu PRL) jsou převážně programy s kulturními a jinými akcemi (díky za ně, alespoň o kulturním a společenském dění ve městě máme přehled téměř kompletní).

Maria Řičánková, Na rovinu!