Foto: www.prostejov.eu

Tak tohle je optimistický slogan, který byl uveden na konci pozvánky pro všechny občany města, aby se zúčastnili veřejné diskuse v rámci projektu „Zdravé město Prostějov“.  Že bych šla? V Prostějově žiji od svého narození. Zajímá mne, co se zde děje. Mám tady firmu, aktivně se zapojuji do řady akcí. Chválím město, že k diskusi zve všechny občany, kteří mají zájem. Sice v Prostějovských radničních listech o akci ani řádek, ale na stránkách magistrátu pozvánka je. Tak půjdu, alespoň se něco dozvím a snad přispěju i svojí „troškou do mlýna“.

Akce se konala 9. října odpoledne v kavárně Národního domu. Bylo plno. Kdyby přišlo víc lidí, nevešli by se. U prezence se nechám zaevidovat k tématu vzdělávání, ale zajímají mne i otázky spojené s podnikáním. Jednotlivým tématům jsou vyhrazeny samostatné stoly. U toho mého sedí pouze pracovnice magistrátu. Sedám si tedy k „podnikatelskému“ stolu, tam je zastoupena Okresní hospodářská komora. Jsem v představenstvu OHK, tak se nejdříve zapojím tady. V místnosti je dost těsno a hlučno. Netuším, jak to bude vypadat, až se u stolů začne živě diskutovat. Snad se to zvládne.

Hned při příchodu mne zpovídá novinář s Prostějovského večerníku a je zvědavý, proč jsem přišla. „Chci se něco dovědět. Zjistit, jak akce bude probíhat a zajímá mne téma vzdělávání. A chci se zapojit do debaty.“, odpovídám a uvádím i své jméno.

Akci zahajuje jednou větou paní náměstkyně Rašková a rychle předává slovo koordinátorce projektu Zdravé město. Jsme mile přivítáni. Sice je špatně slyšet, ale možná, až se všichni stále ještě příchozí usadí (pokud budou mít kam), tak to bude lepší. Novinář i paní Gáborová, tisková mluvčí magistrátu, fotí. Slova se rozhodně ujímá pan Mokroš, předseda komise Zdravé město a místní Agenda 21. Promítá v rychlém tempu připravenou prezentaci, ve které je uveden přehled všeho, co se od minulého Fóra ve městě realizovalo. Vybírá jen něco. K přečtení to není. Snad to přečtou alespoň ti, co sedí u předních stolů. Neztrácíme čas. Prezentace je superrychlá a hlavně pozitivní. Všechno běží, vše se daří a vše je super. Diskuse žádná. Prostor pro otázky není. K počítači se dostává odborník na „Zdravá města“ a seznamuje neznalé nováčky s tím, co to je projekt Zdravé město a jak bude probíhat dnešní odpoledne. Do jeho tichého projevu přichází pan primátor. Asi měl někde jinde nějaké povinnosti. Po vystoupení odborníka na Zdravé město se hlásí první diskutující pan Ivan Čech. Na tvářích organizátorů je vidět, že se s tím moc nepočítá.  Věcně a jasně klade dotaz, zda by nebylo dobré diskutovat o prezentovaných pozitivních výsledcích z minulého Fóra (2017), kterého se tenkrát zúčastnil. Nezdá se mu, že vše, co bylo představeno v tak vysoké kvalitě, odpovídá skutečnosti. Druhá jeho poznámka se týká odborných garantů jednotlivých témat. Jedná se většinou o úředníky Magistrátu a pan Čech má z dřívějšího Fóra dojem, že příliš ovlivňují své pracovní skupiny a diskusi směřují již předem určeným směrem. Nic víc a nic míň. Věcná připomínka občana, který dobrovolně přijal pozvání a přišel na veřejnou debatu a tak se chce debatovat.

Slovo dostává pan primátor. V první větě nám všem sdělí, že je tady jen pět minut, ale že je mu to všechno jasné, že vše pochopil. Že se bude diskutovat, pak se přiřadí k jednotlivým návrhům dva body a vyberou se ty, které budou mít bodů nejvíc. V druhé větě oslovuje přímo pana Čecha a rezolutně mu sděluje, že se mu to nelíbí. Že vidí věci jen negativně. A že TAK TEDY NE!

Nevěřím svým uším. Pozvu někoho na setkání k debatě, a když dotyčný chce diskutovat, tak ho na plénu rázně „utnu“? Dvacet pět let školím vrcholové manažery v komunikaci a prezentaci. V tom, jak vést diskusi, jak vyjednávat a jak respektovat druhou stranu. Jak akceptovat i takové názory protistrany, se kterými nesouhlasím. Jak i v takových situacích přemýšlet o tom, proč druhá strana vidí věci jinak. Naslouchat protiargumentům. Hledat kompromis nebo leště lépe konsensus. Dojít k takovému řešení, které pro obě strany znamená přijatelný výsledek. Ale především – chovat se k sobě jako dospělí lidé a ne mentorovat z pozice momentálně toho mocnějšího. Já jsem primátor a kdo je víc?

Přišli jsme sem debatovat o problémech města. Sdělit svůj názor, ať je jakýkoliv. Jak  je vidět, představa pana primátora je jiná. Vše pochválit, vše odkývat, se vším souhlasit. Jen ne kritika! V tom případě jsem se tedy asi zmýlila a nemám tady co dělat. Ale především nejsem zvyklá na to, aby někdo umravňoval občana města tak nevhodným způsobem. Beru si kabát a odcházím. Svůj důvod, proč tak činím, sděluji ještě v rychlosti novináři z Prostějovského večerníku. Jsem zvědavá, zda se o tom ve své reportáži zmíní.

PhDr. Maria Řičánková