2021, číslo 5. Už jsme se jednou k formátu Prostějovských radničních listů vyjadřovali, někdy na počátku vlády stávající koalice. Pozastavovali jsme se nad jejich obsahem, uspořádáním textů (spíš neuspořádáním), množstvím reklam i použitím fotografií. Nic se nezměnilo, vše při starém. Naši předkové takovému chaosu a zmatku říkávali: „Každý pes, jiná ves“. Platí i pro „Radničky“. Jejich poslední číslo nás opět vede k tomu, abychom se jimi znovu zabývali. Tentokrát se zaměříme především na použití fotografií. Ale nejen to.
Vezměme to tedy po pořádku. Na úvodní stránce hezká, náladová fotka jarní rozkvetlé sakury u Bašty. (Mimochodem, doufáme, že tam tahle sakura zůstane!) Nálada se ale mění s otevřením časopisu. Třetí strana – pan primátor a hned třikrát!!! 6 x 8 cm, 9 x 7 cm, 6 x 4,5 cm. Celkem 138 cm2 plochy. Za tu dobu, co pan Jura dělá primátora, ho občané města snad znají více než dobře a jedna fotka, třeba u jeho sloupku, by určitě stačila. A tu ušetřenou plochu by bylo vhodné věnovat zbývajícím dvěma článkům. Ttřeba rozhovoru s paní Martou Bučkovou, rekordmankou v akci 10 000 kroků. Zeptat se, co jí k tomu vedlo, že se zapojila. Co by vzkázala jiným seniorům, aby se také příště zúčastnili. Nebo napsat něco víc o jubilantce paní Boženě Zikuškové. Seznámit čtenáře s jejím osudem. Paní Zikušková bydlí stále ve svém domě. Asi se o ni někdo stará. Zmínit se o tom, jak je pro staré lidi důležité, že mohou zůstat co nejdéle ve svém přirozeném prostředí. Takto by asi uvažoval dobrý novinář. Ne tak pan redaktor Heger.
Listujme dál: Pátá strana – a hele, zase pan primátor, tentokrát ve velikosti 7,5 x 8 cm. Ano, budeme slavit výročí povýšení Prostějova na město. Co tak sem například místo „prvního muže města“ dát obrázek listiny, kterou Prostějov toto privilegium získal? Proč i u tohoto článku musí být pan primátor? Třeba nám to jednou někdo vysvětlí, zatím smysl uniká.
A následuje na stranách 6 a 7 tradiční galerie našich radních. U každého jejich článku fotka, v barvě, s úsměvem, převážně u psacích stolů. Dělník u stroje, úředník u psacího stolu. A u počítače nebo s tužkou v ruce, aby bylo jasno, že to neflákáme, makáme. Asi převzaté PR od vedoucí strany ANO.
Konkrétně:
Mlžítka už byla medializována paní náměstkyní Sokolovou dostatečně. Ale dobře, ať každý občan ví, co se to v létě na náměstí objeví. O novém vozidle na likvidaci plevele nás u svého textu seznamuje pan náměstek Pospíšil. Toho už asi taky za tu předlouhou dobu, co sedí na radnici, Prostějováci znají. Jak vypadá to nové vozidlo na likvidaci plevele se ovšem nedozvíme. Snad proto, abychom ho třeba nehledali v ulicích, až tam vyrazí. Zatím potkáváme převážně pracovníky FCC, jak stříkají chodníky i prostor pro květinové záhony o sto šest Roundopem, Tartanem a dalšími „sajrajty“. O tom, že na Hloučeli bude Stezka zdraví, nám referuje od svého PC usmívající se pan náměstek Rozehnal. Druhá značně velká ilustrační fotka, která článek doprovází, je k ničemu. Rozmazaná, ale místa zabírá víc než dost.
Na straně 9 je zajímavý edukativní článek o prostějovské historii, tentokrát o stavbě radnice. Díky, paní Bartková! Jedna z nejkrásnějších prostějovských budov! Tady redaktor ale na fotografiích velmi šetřil. Musel sem totiž natlačit inzerci firmy Laser technology s.r.o. Takže místo zbylo pouze na jeden malý ilustrativní obrázek bez komentáře. Víc zajímavých fotografií, které by vhodně text doplnily, už redakce nenašla?
A tak to jde dál: chaos a nepřehledný zmatek, kde se střídá byznysová inzerce, často bez jakékoliv vazby na město, s informativními články z různých oblastí bez ladu a skladu. Doprovodné fotky. Nabídky různých akcí, které pořádají městská kulturní zařízení. Celých 7 stran velikosti A4 (strany 16 – 18, 24, 28-30) je zabráno pro jejich celoplošnou propagaci. Co zařízení, to jedna strana. Proč ne, je to tisk, který je k tomu určen. Jen čtenář musí jako vždy listovat, když hledá to konkrétní zařízení – divadlo, kino, muzeum, knihovna atd. Umístit tyto stránky v rámci „Radniček“ pro všechna kulturní zařízení za sebou a pravidelně na jednom místě by asi byl problém.
V tomto čísle najde čtenář navíc dotazník pro Průzkum pro nový strategický plán – mobilita a lokální ekonomika. Prima, alespoň se dostane i k těm čtenářům, kteří „Radničky“ nesledují na internetu. Obsah dotazníku nechejme stranou, i když by si rozhodně zasloužil odborný pohled sociologa.
Následující stránky se nevymykají z toho, co už známe. Reklamy, nabídky akcí, různé články doplněné ilustrací či fotkou nebo jen strohý text či tabulka.
A dostáváme se téměř na konec tohoto tisku. Čtyři strany označené číslem 34 – 37. Stránky už tradičně od počátků vlády této koalice věnované opozičním zastupitelům. Pokud se ale domníváte, že jejich rozsah patří opozici celý, tak se hluboce mýlíte. I tady mají přednost reklamy (Auto Hlaváček, Rekondiční a regenerační masáže Martiny Wolfové v Němčicích nad Hanou J, Moneta Bank). Bez pár centimetrů zabírají téměř celou jednu stránku. Takže těm opozičníkům, kterým rada ve složení ANO, PéVé, ODS a ČSSD určila jako dřív ve školách tu zadní, tzv. „oslovskou lavici“, tady „oslovskou stránku“, zbývají celkem 3, slovy t ř i stránky, kde mohou být publikovány jejich články. A protože místa je málo, tak bez fotografií! Paní Naiclerová, pan Ošťádal, pan Matyášek, pan Hájek, paní Bartošová jsou čtenářům utajení. Pouze pan Dopita si zasloužil (čím asi?) malý kousíček na jakousi hromadnou fotku cyklistů, kde (možná) je i on. Kdo ho nezná, neví. A aby to bylo ještě zajímavější, tak mezi těmito články opozičních zastupitelů je jeden článek se značkou –MMPv-, který reaguje na článek paní Naiclerové ke kácení lip na České. Podle textu paní Naiclerová nemá pravdu, jak jinak. Opoziční zastupitelka si dovolila kritiku, tak na ni musí přece město promptně reagovat, ne? Článek pana Ošťádala k nejasnostem kolem situace ve VaK Prostějov měl být uveřejněn již v dubnovém čísle. Nevlezl se, jaká smůla! A kritický článek pana Matyáška (rekonstrukce KaSC, škodlivé postřiky na zelených plochách a ve školách), který byl redakci „Radniček“ předán už 10. března (tedy dva výtisky nazpět!!!) se dočkal svého uveřejnění teprve nyní, kdy už témata třeba ani nejsou tak aktuální a jsou překryta dalšími. A kdy musel publikaci svého článku autor důrazně vyžadovat. Prostě, když se nám to, tedy vládnoucí koalici, nehodí, tak to tam holt nedáme. A je to! Pan Heger to už zařídí. Nikdo nám tady nebude přece psát něco, co nám nepasuje do krámu. Ať žije Prostějov – město otevřené komunikace!
Autor: Maria Řičánková