Kácení v biokoridoru Hloučela je velký zásah do zeleně, které je v Prostějově obecně nedostatek. Okolo OBI jsem napočítal 46 označených stromů na kácení. Nechápu, proč tolik stromů musí zmizet, když jejich průměrný věk je okolo 40 let. Tahle rána se jen tak nezacelí. A to hovořím jen o části od ulice Olomoucké po Močidýlka. 

Viděl jsem dokument Neznámá Hloučela z roku 2001. Měl jsem velkou radost, doporučuji film ke zhlédnutí všem. Je v něm vidět, kolik zeleně skutečně v této oblasti ubylo. Myslím si, že když už se jedná o biokoridor, mohly by tam zůstat úseky, které by byly bezzásahové, tedy kde bychom nechali přírodu a čas plynout bez zásahu člověka. Aby příroda sama ukázala, že to jde i bez nás. Z filmu cituji: ”Dotvořit, co tam je, víc není potřeba.” Napadá mě otázka, jestli skutečně potřebujeme mít na každých 10 m nějaké sportoviště. Lidé by si měli odpočinout od ruchu města. Povětšinou chodíme do lesa za klidem, ne cvičit na rotopedu. 

Myslím, že bych zde mohl napsat mnoho dalších slov o územním plánu a jeho změnách v lokalitě Hloučela, ale raději téma přenechám odborníkům. Já rozumím stromům, takže zpátky k nim. V biokoridoru Hloučela roste mnoho druhů stromů, z velké části akáty, což vadí mnoha lidem. Tyto stromy jsou životaschopné a v naší krajině určitě mají své místo, někde v biokoridoru Hloučela dokonce převládají. Pokud bychom se měli těchto stromů zbavit, zůstaly by tam holiny, které bychom jen těžko osazovali jinými dřevinami, protože mnoho stromů má také své nemoci. Proto tam jiné stromy než akáty už není možné sázet. 

A vrahovický rybníček? 

Tam se kácí jako o život. Určitě je potřeba i některé stromy pokácet, ale určitě bych nekácel 70leté jasany, které tvoří malý hájek u rybníčka. Rybníček bych pouze vybagroval a zbavil sedimentu. Nasypat do rybníčku kamení nepovažuji za rozumné, protože v nádrži sedimentuje štěrk, bahno, listí a větve z celého povodí Hloučely. Je škoda, že práce, které by mohly stát poloviční cenu, se prodražují právě pro interaktivní prvky, které v přírodě vlastně vůbec nepotřebujeme. Lidé do přírody chodí za přírodou. Hloučela není jenom naše, domov u ní nalezli ptáci, netopýři, hmyz a drobní savci. Proto bych zásahy do biokoridoru Hloučela volil citlivěji a ohleduplněji ke všem formám života.