Krajská servisní vypracovala odpovědné a správné  řešení

S velkým zájmem jsem si přečetl článek, který zastupitel Pavel Dopita uveřejnil v Prostějovských radničních listech k odpadové problematice. Pan kolega převyprávěl příběh krajského řešení mytologickou formou a to tak, že ho podezřívám, že problematice moc nerozumí. Možná může být jeho pojednání ovlivněno tím, že se stal v tichosti novým jednatelem FCC Prostějov, na což laskavého čtenáře zapomněl upozornit. Jeho závěry vycházejí z mylného dojmu, že kolem nás se to hemží linkami na dotřiďování směsného komunálního odpadu (SKO). Opak je pravdou a jediným projektem tohoto typu je projekt krajský. Veolia v Přerově staví linku na výrobu paliva a projekt FCC v Biskupicích zemřel, aniž by se dokázal alespoň narodit. Takže vize pana kolegy, že si budeme moci vybírat nejlevnější z levných řešení, stojí poněkud na vodě a první bouře ze strany občanů Biskupic ji poslala ke dnu. Projekt likvidace odpadu pomocí plazmového rozkladu v areálu bývalého opravárenského závodu v Mostkovicích, jehož zastáncem je náměstek primátora Pospíšil, naráží zatím na rozpor s územním plánem Mostkovic. Kdy se ho podaří vyřešit a jestli vůbec, je ve hvězdách. 

Numerologický pokus pana Dopity s materiálovou využitelností směsného komunálního odpadu v řádech jednotek procent je rovněž pozoruhodný. Osobně bych očekával alespoň jeden zdroj, z něhož čerpal. Zřejmě se ani neseznámil se studií Servisní společnosti odpady Olomouckého kraje, a.s. (SSOOK), jinak by dospěl k číslům poněkud odlišným. Při přípravě projektu jsme si totiž nejdříve ověřili, jak se věci mají. Experimentálně jsme zjistili, jaké jsou skutečné podíly, které jsou obsažené v „černých“ popelnicích, které slouží ke sběru SKO. Experiment prokázal, že v nich lze vytřídit 16% plastů, 2% skla, 3,2% kovů, 10% kompostovatelného materiálu, 5,7% nekompostovatelného bioodpadu, 4,7% textilu, 7,7% minerálního odpadu a 28,4% spalitelného odpadu. Blíže zde: https://odpadyolomouckehokraje.cz/wp-content/uploads/2022/09/potreby-akcionaru.pdf na straně 25-29. Konkrétní čísla ukazují materiálovou strukturu SKO a prokazují smysl vybudování krajské dotřiďovací technologie. 

V černých popelnicích se totiž nenacházejí „slupky od brambor“, jak se snaží čtenářům levně podsunout oficiální struktury města Prostějova. Kromě čísel se lze přesvědčit i na vlastní oči na výše uvedeném odkazu. Spalování surovin, které se tam nacházejí je poněkud nehospodárné a dokonce v budoucnu nebude možné. Dotřídění je nutné i u tzv. tříděného odpadu. Mezi plasty (žluté popelnice) hážeme totiž kde co. Jsou tam plechovky, nápojové kartony, kdejaká flaška od kde čeho a kdejaký plast od rozbitého autíčka přes záchodové prkénko po starou plastovou židli, nebo zahradní stůl. S papírovým odpadem to je obdobné. Odpad ze žlutých a modrých kontejnerů nejsou krystalicky čisté materiálové frakce připravené k dalšímu použití. Každý pochopí, že i tyto složky je potřeba prohnat třídícím procesem, než z nich bude žádaná surovina.  Krajský odpadový projekt vidí perspektivu odpadů, jejichž vlastníky jsou obce, především v jejich využití jako cenné suroviny. Proto je potřeba mít kapacitu na jejich vytřídění a suroviny z odpadů získávat. Ať je to obsah černých, žlutých nebo modrých či hnědých kontejnerů. Projekt dotřiďovací linky pro obce v Olomouckém kraji je logický, správný a potřebný. Pálit suroviny je totiž bez perspektivy a tudíž hloupé. Vize vedení SSOOK je takovému řešení na míle vzdálená. Jde o maximalizaci výtěžnosti surovin a až jinak nevyužitelné zbytky je účelné přeměnit na paliva, nebo odvézt na skládku. 

Vážíme si toho, že lidé považují třídění za prospěšné a třídí. Proto také chceme těmto snahám dát smysluplnou koncovku, aby se odpady z obcí Olomouckého kraje nemusely sypat do kotlů, ale byly opět využity. Příkladů chytrých řešení lze najít řadu.

Aleš Matyášek, Na rovinu! (STAN, TOP09, Zelení)