Sametový týden v Prostějově

  Asi před měsícem se sešlo pár lidí aktivních ve Spolku Proti zapomnění a společnými silami se jim podařilo dát dohromady pár akcí k důstojné oslavě 30. výročí Sametové revoluce. Chtěli jsme zapojit především mladé lidi, aby si uvědomili, že to, co berou jako samozřejmost, tj. svobodu, především v posledních letech samozřejmostí určitě není. Aby vnímali, jak se kolem nás opět ukazují ti, kteří by nejraději 17. listopad 1989 vymazali z kalendáře. Zářným příkladem toho je i dění v Prostějově. Drobný příklad: letos prostor u sochy TGM zabralo město pro svůj koncert a těm, kteří 17. listopad na tomto místě oslavují pravidelně, neumožnili v neděli 17.11. krátké tradiční shromáždění v 17:11, byť koncert organizovaný městem má poslední vystoupení 15:15! Nevadí, sejdeme se u kašny a k Masarykovi si dojdeme!

Přijděte s námi oslavit 30. výročí a dejte tak najevo, že Vám nejsou lhostejné pojmy jako svoboda, odpovědnost, demokracie. Pasivita se nám nevyplatila v roce 1948 ani v roce 1968. Nepřipusťme, abychom svojí netečností a nezájmem dávali prostor těm, kteří na tuto příležitost čekají. Vezměte své rodinné příslušníky, přátele a známé a pojďte s námi slavit!

Sametové příběhy, literární soutěž pro děti a mládež

Skupina aktivních prostějovských občanů sdružená ve Spolku Proti zapomnění připravuje důstojnou oslavu 30. výročí Sametové revoluce. Akce v rámci těchto oslav cílí nejen na pamětníky, ale především na mladou generaci. Třicet let po revoluci se znovu objevují snahy zpochybnit dosavadní vývoj. Máme možnost sledovat téměř v přímém přenosu překrucování pravdy týkající se demokratického vývoje po listopadu 1989. Nelze pouze nostalgicky vzpomínat na nadšení a radost, které přinesla Sametová revoluce. Je nutné především mladé lidi pravdivě informovat o tom, jak byly v naší zemi potlačovány základní lidské svobody před listopadem 1989. Je nutné, aby se mladí lidé dověděli, jak žili jejich rodiče nebo prarodiče.

Proto Spolek Proti zapomnění jako jednu z akcí oslav připravil literární soutěž, která je určená studentům a žákům prostějovských středních a základních škol. Mladí lidé by měli oslovit své rodiče, prarodiče, příbuzné a známé a zeptat se jich, jak oni prožívali dobu před třiceti lety. Co je tenkrát trápilo a těšilo. A hlavně, co pro ně znamenal a stále znamená 17. listopad 1989.

Hnutí Na rovinu! podporuje tuto zajímavou iniciativu a doporučuje svým příznivcům, aby sdíleli výzvu k účasti v této literární soutěži, případně ti mladší, aby se aktivně zapojili.

Vzdělávání a zaměstnanost

6.12.2018 se uskutečnila v Městské knihovně další přednáška z cyklu „Moderní město pro všechny generace“, tentokrát na téma „Vzdělávání a zaměstnanost“. Tato série přednášek je financována ze státního příspěvku České pirátské strany prostřednictvím jejího participativního rozpočtování.

I když jsme zvali všechny ředitele a učitele prostějovských ZŠ a SŠ, personalisty firem, zastupitele města, sešlo se nás jen cca 25 účastníků (nutno zdůraznit, že 3 z toho byli zastupitelé – bingo!).

Tohle komornější zastoupení na druhé straně umožnilo, že se akce odvíjela jako otevřený prostor pro vzájemnou neformální diskuzi. Oba přenášející sdělili řadu zajímavých informací, jak z pohledu celého systému vzdělávání v ČR, tak i z pohledu praxe. Především praktické zkušenosti ředitele Siemens Mohelnice s úrovní absolventů středních a vysokých škol byly inspirativní. Zajímavou částí byla diskuse k učňovskému a odbornému střednímu školství a zkušenosti z duálního vzdělávání v Německu, kde je vzdělávání rovnoměrně orientováno na teorii (škola) a praxi (firmy).

Škoda, že tyto informace neslyšeli rodiče dětí, které se budou brzy rozhodovat o tom, kam dále na studium nebo do vyučení. Budoucnost z pohledu praxe je hodně odlišná od toho, co nabízí náš vzdělávací systém. Vládní strategie pro tuto oblast sahá pouze do roku 2020. Firmy nicméně vidí svoji budoucnost mnohem dále a tomu taky odpovídají jejich představy o absolventech škol a učilišť. Příliš mnoho shody v jejich a vládních představách není, spíše naopak. Požadavkem budoucnosti (průmysl 4.0) na systém vzdělávání je připravit takové lidi, kde bude vzdělání zaměřeno nejen na čistě odborné znalosti, ale široce na „rozum, ruce a cit“, kde budou propojeny „technické obory s obory ostatními“, kde školy musí své žáky a studenty ne pouze učit, ale především „rozvíjet jako osobnosti, naučit je objevovat nové, posouvat je dál, podporovat jejich schopnosti, talenty“, kde bude znovu obnovována hrdost na řemeslo, „sofistikovanou práci rukama“ – to je jen několik málo postřehů z toho, o čem mluvil ředitel Siemensu.

Bob Kartous na závěr naznačil, kam by se měl ubírat vzdělávací systém. Vzdělávání by mělo být více „individualizováno“ (individuální vzdělávací plány) podle konkrétních dispozic žáka nebo studenta. Školy by měly propojit obsahy i metody vzdělávání, věkové kategorie a sociální skupiny („bubliny“) tak, aby co nejvíce kopírovaly demografickou strukturu v běžném životě firmy. Systém vzdělávání by neměl být postaven na hodnocení žáků hned od první třídy, spíš by měl vycházet z pozitivního přístupu a umět pracovat s chybou jako šancí na změnu. Měl by být přístupný bez rozdílu sociálního původu všem tak, abychom zbytečně nemrhali schopnými žáky či studenty jen proto, že jejich sociální situace jejich rodičů neumožňuje zabezpečit finančně jejich další studium. A především by si náš stát měl systému vzdělávání vážit, brát ho jako základ všeho, co může ovlivnit naši budoucnost. Stát (tedy jeho politická reprezentace) musí převzít svoji zodpovědnost za vzdělávání v daleko širším časovém horizontu než je pouze čtyřleté volební období. Školství nesmí být zpolitizované.

Ti, kteří vydrželi až do pozdního závěru diskuse, byli nadmíru spokojeni jak s obsahem, tak i formou přednášky. O tom svědčí i vášnivé další pokračování debaty na chodbě knihovny.

Na závěr snad dnešní mailová reakce obou přednášejících:

Pavel Pěnička, ředitel Siemens Mohelnice: „Děkuji za pozvání a zajímavou diskusi. Bylo mi potěšením se s Vámi sejít! Snad najdeme další příležitost na setkání, budu se těšit!“

Bob Kartous, EDUin: „Zdravím Vás, jak jsem říkal na závěr akce, zájem o téma spíše nadprůměrný. Ideálně vtáhnout místní politickou honoraci. Děkuji a těším se opět na viděnou.

Maria Řičánková, Na rovinu!